„Dnes bych už cítil čas na změnu strategie – z růstové bych se obrátil na rozvojovou. Zdroje růstu jsou vyčerpatelné, čeká nás populační pokles a finanční tíseň. Máme dobrou prestiž, takže nás to tak nepostihne, ale musíme si dávat pozor, abychom za další růst neplatili kvalitou."

„Jako jeden z jejích zakladatelů jsem na fakultu velmi hrdý, protože si myslím, že jsme dokázali něco obrovského. Ve velice krátkém čase jsme se stali společně s pražskou fakultou sociálních věd nejlepšími školami sociálních věd v Česku. Máme mezinárodní úspěchy a kontakty.“

„Mám štěstí, že navazuji na skvělou zakladatelskou tradici a jsem obklopen lidmi, kteří jsou připraveni dělat věci jinak a přijímají výzvy jako příležitosti k dalšímu zlepšení a prospěchu fakulty. Je důležité, abychom si pěstovali inspirativní atmosféru fakulty a k odpovědnosti za budoucí vývoj přistupovali s odhodláním, které vystihuje vyjádření, že lídr musí vést, aby ostatní mohli následovat.“

Když jsme v polovině 90. let v pracovně profesora Možného na FF promýšleli novou fakultu, asi si málokdo z nás dovedl představit, jak bude silná a úspěšná. Mám radost, že naše fakulta vyniká kvalitním výzkumem, nabízí skvělé vzdělání, je dynamická a otevřená mezinárodnímu prostředí. A současně si zachovává kolegiální a přátelskou atmosféru, což je jeden z ideálů, s nimiž byla založena.

Fakulta sociálních studií vznikla při naší společné diskusi v rektorské pracovně s panem profesorem Možným v polovině devadesátých let. Bylo to velmi jednoduché – neměli jsme žádnou opozici a shoda byla jednoznačná. Já jsem argumentoval, že každá slušná univerzita má Department of Social Studies. Pan profesor mne získal argumentem, že lékařské fakulty se zabývají léčením jednotlivců, fakulty sociálních studií se zabývají nemocemi společnosti a přidal barvitý obraz hořících automobilů na pařížských předměstích. Sluší se dodat, že přišel se zásadním stanoviskem, jaké jméno nová fakulta ponese. Díky panu profesorovi jsem pro FSS měl tak trochu slabost. To se projevilo nejen rychlostí vzniku, ale také starostí o její umístění. Fakulta to univerzitě bohatě splatila.

„Když jsme ještě sídlili v Gorkého ulici, kde byl dvůr a oplocená zahrada, vždycky jsme na podzim dělali táboráky. Vyučující i studenti se tam veselili a povídali si. Od začátku jsme se snažili vytvářet společenství, aby mezi kantory a studenty nebyla propast.“

„Významná pro mne byla změna budov, v nichž fakulta sídlila. Přesun z Arne Nováka do Jaselské ulice a potom do prostor, ve kterých jsme doposud. Byly to impozantní akce, které mohly způsobit hodně stresu, ale tehdejší tajemník Vojtěch Moštěk z nás všech tu potíž snímal s bravurou profesionála a s respektem k práci akademiků, který u tajemníka nemusel být samozřejmostí. Na dvorečku v Jaselské jsme slavnostně vysadili památný strom – jeřáb. Tu a tam ho zajdu zkontrolovat, jestli je v pořádku.“